stracena nadeje2kapitola

18. srpna 2007 v 19:51 | michelle
Cleveland
"Tak tady, pánové, máte svůj apartmán." Andrew odemkl dveře od jednoho z větších pokojů, "A dáma má pokoj…"
"Nejlepší by bylo, kdybychom spali společně." Angel si stoupl před dveře a převzal od přemožitelky zavazadlo. "Bez námitek, prosím." Společně vešli dovnitř.
"Uvidíme se ráno, Andy, díky, že jste nás tak rychle ubytovali. Sjednej na ráno schůzi scoobies." Spike se usmál a těsně před nosem pozorovatelovi zavřel dveře před tím, než by cokoliv dodal.

"Běž se prospat, Angele, ty kruhy pod očima kazí tvojí image velkého drsňáka." Blonďák podal Angelovi šálek vařící krve.
"Dík." Pomalu usrkl horoucí tekutinu, jeho tělo okamžitě zaplavila nová síla. Napil se víc, železitá chuť se mu rozlila na jazyku.
"Přemýšlel si o tom znovu jí vidět…?" upír si přitáhl židli ke svému kolegovi a díval se na spící přemožitelku, stříbrné paprsky dopadaly na její blonďaté vlasy a vytvářely dojem, že její okrasa září.
"Celý let." Oběma rukama objal hrnek a zadíval se z okna. "Je to už mnoho let, co jsem jí měl tu možnost spatřit." Angelovi oči posmutněly. "Kdo ví… možná je vdaná, má děti…" přes čokoládové brány do duše přeplul temný mrak strachu. Ano, vždy si přál, aby měla normální život, ale jen ta myšlenka, že je s jiným, ho dováděla k nepříčetnosti, ale na to již neměl dávno právo, zavinil si to sám.
"Víc než 5 let… ale jak znám naší Buffy, je určitě stejně krásná jako tehdy," upír se zasnil, jejich poslední střetnutí sice nebylo zrovna takové, jak si přál. Buffy byla ten den tak smutná, prázdná, bez naděje, takovou jí ještě neviděl, ale měla taky důvod…
"Nikdy se to neměla dozvědět."
"Co? Že si bereš Ninu? Ale prosím tě, chtěl si jí to ututlat?" Spike si odfrkl a též upil ze svého hrnku.
"Ne… ale sakra, když jsem jí tam spatřil, jak se na mě dívá… pár hodin před obřadem. Stála u dveří kostela. Právě jsme měli poslední zkoušku před obřadem, jak si Nina přála. Cítil jsem, že se na mě někdo dívá. Měsíc jí svítil do zad. Neřekla nic, jen se na mě dlouze dívala. Nina byla právě zaneprázdněná rozhovorem se svou sestrou, a tak si ničeho nevšimla. Nevím jak dlouho jsme tam oba stáli. Ještě živě vidím, jak si jemný vánek pohrával s jejími dlouhými blonďatými vlasy. Ty oči… nic mi nevyčítaly, ale byly prázdné…"Angel se otřásl. "Tolik jsem jí toho chtěl říct, omluvit, odprosit, naposled políbit, obejmout…"
"Jo… tohle byl rekord, takhle dlouho umíš mluvit jenom o Buffy."
"Udělal jsem krok v před, ale Nina mě zezadu objala a otočila si mě. Když jsem si jí vysmekl, už tam nebyla…"
"Ale něco se Buffy musí uznat, jedinou návštěvou všechno převrátí nohama. To, co jsme ti chtěli naznačit dlouhé týdny, ona zvládla jen svou přítomností, a to nemusela ani promluvit."
"Jak jsem jí tam viděl, uvědomil jsem si, že i přes to všechno, jak dlouho jsme od sebe, kolik jsme toho prožili. Bolest, radost. Nikdy se nevytratila z mého srdce. Její ústa nepromluvila, ale srdce mluvilo tím nejkrásnějším hlasem, a já pochopil, že nechci náhražku. Nechci obyčej. Chci Buffy, ať se to zdá sebe víc nemožnější… mé srdce patří jen jedné ženě…"
"Nemohl jsem si vzít Ninu, ne po tom co vzpomínky oživly, co oživla naděje…"
"Nina to věděla, od počátku, asi s tím byla nějak smířená… a je ráda, že si tě nezvala, tím jsem si jistý, jinak by teď neměla dvojčata a spokojeně slunný život." Upír se uchichtl, když si vybavil ty malé neposedné raubíře.
"Ale od toho dne jsem jí neviděl, neslyšel jsem o ní jediné slovo, možná ještě rok po tom se nesly nějaké zvěsti, že ona přemožitelka zdolala toho a toho, ale pak ticho… asi si někoho našla…"
"Když už si tak vyplakáváš srdíčko… ještě ses nám chlapáku nepochlubil, proč jsi za ní tedy nejel…" "Divím se, že o tom Angel začal sám od sebe mluvit, bylo to před ním zakázané téma. A nyní, když má Buffy nejspíš sotva pár kilometrů od sebe…"
"Neopustil jsem Ninu pro nic za nic. Když už jsem chtěl bojovat, tak ať mám Buffy i něco nabídnout… ne jen upíra s duší…"
"Počkej, to mi říkáš takové věci až teď? Měl jsi přece život slíbený za bitvu s těma démonskýma prevítama. Je pravda, že hned po tom jak jsme je nějakým zázrakem zabili, tedy většinu, pak to uťali Síly, jsem zmizel a nevěděl tedy, co se odehrává na tvojí straně… ale když jsem se vrátil, Gunn mi řekl, že jsi tu šanci na život odmítl. Teda abych byl přesný, že sis tu šanci odložil na neurčito, mohl jsi být člověkem kdykoliv bys chtěl, tak v čem byl problém? Navštívím Síly, stanu se člověkem a pak tradááá za Buffy… není to těžký…"
"I kdyby v tom nebyl háček…"
"Ne--!" Phoebe se posadila na postel. Pot z ní doslova tekl. Objala si kolena a začala se kolébat a přitom šeptala nesmyslné slova. "Ne, mám syna…"
"Už je to tu zase." Oba upíři položili okamžitě svojí potravu a přiběhli k přemožitelce.
"To je Nicky…" konstatoval Spike a běžel pro studený hadr. "Teď to bude jízda… po Nicky budou další padlé přemožitelky, bude to smršť." Volal z koupelny.
"Já vím…" Angel se snažil chytit mladou ženu. "Phoebe jsi silná, nech to volně proklouznout, nebraň se tomu, bude to ještě horší…"
"Phoebe…" Blonďatý upír si sedl za ní a přiložil studený obklad na rozžhavené čelo.
"A…!" Cukla hlavou prudce dozadu. "Ne, prosím…"
"Pššš. Musíme zavolat scoobies, Willow nám snad pomůže."
"Je 5 ráno... za pár hodin se rozednívá, pak sem určitě přijdou."
"Co ti zbývá…? Já." Přemožitelka se vysmekla. "Dawnie já musím… vyřiď Gilesovi… že jsem to dokázala…" Phoebe otevřela oči a jemně se usmála na Angela, který ztuhl. "Nejtěžší na tomto světě," položila svou roztřesenou ruku na Angelovu tvář, "je žít…" Její víčka znovu poklesla, Angel se na Spika vystrašeně podíval. "Chci tě konečně dostat ze svého života!" Phoebe rozevřela oči, ve kterých se jí zablýsklo odhodlání.

"Už přiletěli?" Willow si lehla na válendu, byla unavená, několik hodin soustředěně vyhledávala jednu přemožitelku a z ničeho nic jí zavolal Andrew, že Angel potřebuje pomoct s přemožitelkou a dorazí ještě dnes. Nechtěla upíra vidět, neodpustila mu, že nepřišel, ale co měla nyní dělat? Nemůže tu chuderu nechat bez pomoci.
"Ano, zavedl jsem je do jednoho z domů, co máme u města, teď tam nebydlí nikdo… je divné… jak se chovali."
"Jak?" Alex scházel ze schodů.
"Normálně, nevím… čekal jsem, že hned po příletu se zeptají, jak je na tom Dawnie a ostatní, ale oni se jen ubytovali a Spike mě poprosil, abych vás ráno svolal, kvůli té přemožitelce."
"Nedali o sobě vědět pět let, takže nyní je mi všechno jedno."
"Ať si Angel klidně žije s Ninou, Buffy se s tím tehdy smířila, nechtěla mu nic vyčítat a my na to nemáme taky právo. Prostě jim pomůžeme a oni pak odletí." Dawn hodila na zem špinavou sekeru, opatrně si vyvlékla bundu a šla do kuchyně. "Řeknu vám, byla to skvělá oslava mých 24 narozenin." Vracela se s šálkem čaje.
"Neměli jste jít s Timem na večeři?"
"Ano, taky jsme byli, bylo to fantastické a pak jsme šli na hřbitov, takhle jsem si dlouho neprotáhla tělo. Tim šel do našeho domu a já… chci je oba vidět… co kdyby chtěli vědět… já nevím…"

Angel seděl na posteli, Phoebe znovu usnula, tentokrát klidným spánkem. Upír se upřeně díval na koberec na zemi. "Ne, to nemůže být pravda…" Slzy ho pálily v očích, otočil se na Spika, který sledoval spící přemožitelku.
"Třeba… víš, že naše Phoebe je výjimečná, třeba vidí i to, co se stalo přemožitelkám, které žijí, Buffy není obyčejná vyvolená, třeba…" Spike nevěděl, co má dělat, co když je to pravda…
"Sám tomu nevěříš…" "Ale já bych moc chtěl
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama